Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Jsi moje štěstí

18. března 2008 v 7:26 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Povídka pro milého generálička Silmarilien :) Je to na její přání.
Doufám že se ti bude líbit a vám ostatním taky :) Možná že vám to příje místy uspěchané a nebo nesmyslné, ale neukamenujte mě za to :D

Zběsilou rychlostí se proplétala mezi stromy aby se co nejrychleji dostala na cestu, kde svítily pouliční lampy a bylo pár lidí. Doufala že to stihne, ale pořád musela myslet na to že ji všichni varovaly, všichni. Po tváři jí stekla osamělá slza zoufalství a ještě víc zrychlila. Snažila se dávat pozor aby nespadla nebo něco podobného. Už viděla lampu problikajíc mezi stromy, úlevně si oddechla, ale předčasně. Někdo ji prudce strhl k zemi a dál si nic nepamatovala.. Probudila se až v nemocniční posteli, oděná do bílého. Hlava ji nekonečně třeštila, ale přesto otevřela oči. V místnosti panovalo šero a k její ruce byla připojená hadička.
"Kde to jsem?" zašeptala pomalu a trhaně. Nikdo jí však nemohl odpovědět, věděla to a tak chtěla zavřít oči a znovu usnout, jenže se ozval něčí hlas, který nemohla nikam zařadit.
"Jsi v nemocnici. Copak se nepamatuješ co se stalo?" zeptal se hlas jehož majitel se pomalými kroky, blížil k její posteli. Znovu namáhavě otevřela oči a namáhavě rozeznávala rysy obličeje, který se nad ní skláněl. Viděla rozmazaně a tak raději své oči znovu zavřela a opatrně zavrtěla hlavou, na znamení výpadku paměti.
"To mi je líto, snad se to někdy dozvíš. Doufám že zítra ti už bude lépe a prohodíš se mnou více slov než jednu otázku." s tím se jeho kroky vzdálily nejdříve ke dveřím a potom chodbou, až už nebyly vůbec slyšet. Znovu usnula.
Ráno si pamatovala velice mlhavě, věděla že u ní bylo několik lidí co na ni mluvili. Neodpovídala jim, jak by mohla, když se cítila tak zesláblá. Vypnula se a zapnula až když jí cosi, lépe řečeno kdosi pohladil lehce po tváři.
"Co?" prudce otevřela oči a posadila se, při tom se setkala s trochu pobavenou tváří, nějakého muže.
"Co...co tu chcete?" Možná už zapomněla, že byla zesláblá až nedokázala mluvit, natož otevřít tak rychle oči a ještě k tomu se posadit.
"Byl jsem tu i včera, říkal, jsem ti to." pousmál se a pokračoval. "Zachránil jsem tě když tě ten...."na chvíli se zarazil jako kdyby přemýšlel jak označit toho kdo jí napadl. "ten člověk napadl. Mohla by jsi projevit, alespoň trochu vděku." zasmál se a rukou si projel svoji hnědou kštici.
"Oh na něco jsem zapomněl jmenuji se Vanez Blane. A ty?? to není zatím duležité někd ymi to řekneš. Chtěl bych ti něco navrhnout, když jsme tě zachránil, nechtěla by jsi se mnou cestovat? Jenom trochu a asi tak na rok co myslíš? Nic by se ti nestalo a byla by to zábava hm?" pusa se mu konečně zastavila a dlouze se na ni zadíval. Kdyby byla více při smyslech nejspíš by odmítla, ale namísto toho přikývla a příští den sním odešla pryč od svého města, od pár přátel, které tam měla, od bratra a rodičů. A tak se dostala až do upíři hory.
Cestu tam se stalo mnoho věcí, některé nepodstatné některé podstatné. Například zjistila kdo je Vanez Blane doopravdy a proč cestují hlavně v noci. Též nezapomněl zveřejnit informaci, že ten kdo jí napadl nebyl člověk, ale vampýr. To vydýchávala asi týden, ale přijmula to velice dobře. Zjistila též, že se jí Vanez snaží svést, ale odbila ho velice šikovně. To je tak vše co stojí za zmínku. "Vanezi a co tu mám dělat? Jsem přece člověk a tady všude jsou upíři." promluvila najednou a své modré oči upřela na veselou tvář svého společníka.
"Uvidíme, můžeš se stát upírkou, já bych byl tvůj učitel a potom..." nedořekl, protože se před nimi objevili tři upíři. Jeden měl přátelskou velice milou tvář s mnoha jizvami a s jiskřivýma očima. Měl hnědé rozcuchané vlasy a modlou košili. Druhý už straší s bílými vlasy, a rudým pláštěm, přesto vyzařoval velice mile a klidně. A ten třetí, upoutal jí nejvíce, sice měl stejně rudý pláš´t jako jeho soused, ale na hlavě měl oranžového ježka. Když se pořádně zaměřila na jeho obličej hned jí upoutaly jeho zelené oči zářící jako dva smaragdy, potom jí upoutala jizva táhnoucí se po jeho levé tváři a trochu vážný výraz. Dívala a zkoumala by ho hodně dlouho, kdyby za prvé všichni nezastavili, za druhé, nezačal Vanez mluvit a za třetí, kdyby se jí nezadíval přímo do očí.
Sklopila proto oči a zadívala se na zem..
"Zdravim vás, toto je, teda bude moje pomocnice."roztáhl tvář v úsměvu a postrčil jí trochu do předu. Ujel jí zlostný pohled.
"Zdá se, že si to tak moc nemyslí." zasmál se jejímu výrazu první upír, kterého si prohlížela. "Já jsem Gavner a tady vedle mě je Seba Nil a Larten.." podal jí ruku a ona jí příjmula, celkem vděčně. Byla ráda že je k ní někdo další tak milý a též za to, že se ji nijak na nic nevyptával a místo toho zavedl rozhovor s Vanezem.
Před obličejem se jí objevila napřažená ruka Seby. Potřásla si sní a tak i s Lartenovou. Jenže s ním to bylo jiné. Připadalo jí jako kdyby její rukou pochodovaly milióny mravenců. Modré oči se setkaly se zelenými a v tu chvíli ruku pustila a stydlivě sklopila oči k zemi.
To byl první den v hoře. Druhý byl jiný a plný zvratů.
"vstávej je čas na snídani." vzbudil jí Vanez a a i přes její protesty, že ještě není připravená jí táhl do jídelny."Vanezi kruciš pusť mě, nejsem tvůj vězeň." na chvíli se zastavil a zadíval se na ní, pohladil jí po dlouhým tmavě hnědých vlasech, které byly v matném osvětlení ještě tmavší.
"Vězeň nejsi, ale budeš moje pomocnice a možná i..i to je jedno a navíc ještě jsi mi neřekla jméno."
"Neřekla to máš pravdu, protože jsi mi k tomu nedal po prvé příležitost a víckrát jsi se mě už neptal. Jmenuji se Silmarilien." pokýval hlavou a dál jí vedl chodbou až konečně došli tam kam chtěli.
"Tady máš je to vývar." přistrčil jí pod noc "talíř" Vanez a sám už začal jíst.
"hmm díky" zabrblala Sil a pomalu se pustila do jídla.
"Pak se staneš moji družkou" pronesl Vanez až sebou Sil trhla
"Cože??" zeptala se nevěřícně a s vytřeštěnýma očima se na něj zadívala.
"No ano, bude to tak co na to říkáš. Vlastně nemůžeš odmítnou bude to tak sladké." vzal jí za ruku, kterou vytrhla s chabou omluvou, že si potřebuje dojít na záchod. Rychle vyrazila pryč, a nechala se vést tam kam ji nohy nesly. Byla naštvaná na to, že se Vanez cítí tak jistý. Přitom ho nenapadlo,co by dělal kdyby nechtěla. Kdyby tu byl někdo který se jí líbil. Rozhlédla se a zabočila do chodby po její pravé straně, šla s hlavou sklopenou a tak se nebylo co divit, když do někoho narazila.
"Promiňte já jsme se nedívala." začala se koktavě omlouvat než si uvědomila, usměvavý obličej a
jiskřící smaragdové oči. Omámeně zůstala stát.
"To je v pořádku, omlouvat se nemusíš."zasmál se Larten při čemž na ní pořád upíral své oči.
"jo..jasně." vyhrkla omámeně Sil a chtěla udělat krok, jenže nohy ji neposlechly a tak se pomalu řítila k zemi. Stačilo málo a už by se jí dotýkala, jenže jí zachytily silné ruce, díky nimž se jí zamotala hlava příjemným pocitem.
"Nechceš se projít? Je to totiž kousek od východu z hory. Co na to říkáš?" zeptal se nečekaně, Sil byla sice zaskočená, ale s radostí přijmula.
Šli mlčky chodbou, Sil měla trochu ruměnce ve tváři, ale cítila se šťastná.
Konečně vyšli ven z hory a spočinuli na malém plácku, tvořícího hladký kámen. Kolem plácku se rozprostírala zimní krajina ukládající se k spánku, zatímco tvorové noci, pomalu začali žít. Všechnu tu nádheru osvětloval úplňkový měsíc obehnán třpytícími se hvězdami. K jejich uším dolehlo vytí vlků doprovázené šuměním valící se vody. Byla to kouzelná chvíle.
"To je nádhera." vydechla a podvědomě stiskla Lartenovi ruku.
"Ano to je." pronesl tiše a ve tváři byl velice uvolněný zatímco jeho tělo bylo napjaté.
"Děkuju, že jsi mě sem zavedl." Sil už chtěla s tímto prostým poděkováním zmizet, ale zadržel ji, ne hrubě ale jemně, spíš to vyznělo jako prosba.
"Sil proč jsi tady, nehodíš se to tohoto prostředí, jsi až příliš jemná." zašeptal jemně Larten a očima jí hleděl přímo do tváře. Ta se v jeho očích utápěla jako v moři jenže získalo zelenou barvu. Oddaně s emu svěřila se vším co prožila, co jí tížilo. Larten pokýval hlavou a pak jí k sobě přitiskl. Cítila jak mu buší srdce i to jak se mu zvedá hruď. Vdechla jeho vůni oplatila jeho objětí. Larten snad úlevně vydechl hned potom jí pomalu a šeptem sdělil do ucha co cítil již od včerejška a nemohl se toho zbavit.
"Teď jsem konečně šťastný, protože Ty jsi moje štěstí. Sladká Sil."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tajemná Tajemná | Web | 18. března 2008 v 8:41 | Reagovat

Hezké, i když na můj vkus moc krátké a rychlé =o)

2 Dadulinka Dadulinka | Web | 18. března 2008 v 9:00 | Reagovat

V rychlém tempu,ale ten konec-zvlášť ta poslední věta-ta mě dostala... :)

3 Antionette Antionette | Web | 18. března 2008 v 18:21 | Reagovat

Páni... To je pěkné :) Povedlo se ti to... Ani mi to moc uspěchaný nepřišlo... Jen malinko :D

4 Bugi :) //Tvé Esbéé//→Mtmmr :D Bugi :) //Tvé Esbéé//→Mtmmr :D | Web | 19. března 2008 v 9:10 | Reagovat

To je pěkný :)

5 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | E-mail | Web | 23. března 2008 v 8:42 | Reagovat

Jaj, ještě jednou ti mockrát děkuji za tuhle báječnou povídku. :oops: :o) Vanezek byl skvělý. :D Mít ho za mentora, proč ne (ale před Kay ani sovo :D), ale i za druha... hmmm.... to si musím ještě promyslet :D :oops: :D

A Lartenek byl vůbec nejlepší. :love: Zlatko moje oranžovlasé. :heart:

Ještě jednou děkuji, kamarádečko. :oú

6 Kaaaja Kaaaja | Web | 23. března 2008 v 11:17 | Reagovat

Juuu, krásná povídečka!

Pch, jen ten Vanezek ženoucí se do chomoutu... ;D

Vanez by jako mentor byl úžasný, což o to, Sil. :-D Jenom nevím, nevím, zda by to opravdu neskončilo tím společným životem. :-D

Taruško, povedlo se ti to! Jen... Vanez má červené vlasy, abych byla přesnější vlasy barvy bordo. :-D

7 Kiriki Kiriki | 24. března 2008 v 11:34 | Reagovat

Mooc hezké ^-^

8 Bookress Bookress | Web | 5. dubna 2008 v 16:52 | Reagovat

zvlastni povidka..moc se mi libila...zacatek ma velky spad toano ale potom je to moc hezke..super pribeh...a reknu ti ze sil zavidim!! myslim postave:-D supr povidka!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama