Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

17.-18 Kapitola

17. února 2008 v 19:31 | Tara |  Šepot noci
"Víš můj táta mě chce vzít mámě, ve škole se proti mně holky spikly a učitelka je na mě zasedlá. A navíc ve třídě přibil nový kluk a já se do něj asi zamilovala." svěřovala se a Annie na se ni přátelsky podívala.
"to bude dobrý určitě se to srovná a když ne máš nás." rozhodila rukama až se koně lekli.
"promiňte." omlouvala se jim a hnědáka poplácala po krku.
Jen co koně vyhřebelcovaly a zkontrolovali jim kopyta, tak je zavedly do výběhu. Uzavřely výběh a rychle spěchaly do stáje pro baterku a seno. Oba koně se k senu hned nahrnuli a když holky odcházely z výběhu , již spokojeně přežvykovali.
"Tak musíme vymístovat, dát vodu, zamést, umýt žlaby a zhasnout a zamknout." vyjmenovala práci, která je potřeba udělat Annie.

"Dobře tak si za se pomůžeme. Nejdřív sundáme kýble a vodou a pak společně vymístujeme."
"Ahoj holky to je dobře, že jste tady." pozdravila je Terka , majitelka koní.
"Ahoj Terko." pozdravily ji jednohlasně
"Tak víte co vás dneska čeká? Určitě nevíte." zasmála se a promnula si ruce. "Půjdete teda pojedete s valníkem. Bohužel s vámi nebudu mám tu ještě práci." oznámila jim
"Dobře a kdy pojedeme?? stihneme ještě vymístovat?" zeptala se Annie a Terka jen kývla.
"Tak já zase půjdu mějte se holky" rozloučila se s nimi a zase zaplula do domu.
"Teď rychle vymístujeme." rozhodla Sára a mlčky se do toho pustila. Než přijel traktor tak měli vše hotové, i tu vodu a zameteno. Pomohly připojit valník a pak už vzaly lopaty a vidle, hodily je na valník a sami tam zahučely.
Vrátily se ani ne za hodinu.
"Zůstaneš tady nebo chceš jít se mnou. Dala bych ti i oběd:" popichovala Annie
"Jasně půjdu s tebou, mám už docela hlad." zasmála se Sára a teď žila jen přítomností, to co se stalo včera, to co se dělo ve chvíli kdy nebyla doma.. Bylo dobře, že to nevěděla bude na to dost času večer.
Odpoledne přišli do stáje vysmáté. Už ne ně čekala Terka.
"Ahoj holky, tak vyveďte si koníky z výběhu, vyčistěte je jen na kartáč, kopyta jim zkontrolujte a pak si je nasedlejte. Až přijedete tak už budete mít připravenou večeři, a seno. Pak je hezky odsedláte uklidíte postroje a tak podobně. Sedla a uzdečky namažete a pak budete moct jet domů." řekla jim a holky pozorně poslouchaly.
"Ok a kudy máme jet a na jak dlouho?" zeptala se Annie
"Jeďte třeba, kolem slepic a vyražte na rozhlednu..prostě jeďte padavku. Cválejte a klusejte. A hlavně si tu jízdu užijte." usmála se a zase odešla do baráku. Holky hned vyrazily pro koně. V jejich boxu je přivázaly a hned vyčistily, potom zašli pro sedla a uzdy, též pro proti pádové vesty a helmy. Koníky nasedlaly rychle teď už jen zbývalo aby se převlékly do jezdeckého. Ani to jim netrvalo dlouho a už mohly vyrazit.
"Nacváláme si??" zavolala Annie ze předu
"Jasně jdeme na to." odpověděla jí do větru Sára. Štěstí že tu není sníh ani led, to by se jinak cválat nedalo. Myslela si a pobídla koně nejdříve do klusu a pak do cvalu. Užívala si jeho nádhernou souhru svalů a rytmický dusot kopyt. Běželi do kopce, hodně dlouhého, takže si cválání mohla plně užít.
Do stáje dorazili v pořádku, udělaly co měly a při mazání postrojů se nasmály. Pak Annie doprovodila Sáru k autobusové zastávce a chvíli si tam obě povídaly. Pak konečně přijel autobus a dívky se rozloučily. Sára si zaplatila jízdenku a usadila se na jedné z volných sedadel. Vyndala ještě z batohu MP4 a zaposlouchala se do tónů, které se z ní linuly.
Autobus zastavil na zastávce a Sára z něj rychle vystoupila a ráznými kroky vyrazila k domovu, na tváři měla radostný výraz, který jí však rychle vymizel když viděla co se děje pře domem.
Už z dálky bylo vidět poblikávání modrých majáčků. Když někdo přišel blíž viděl hodně policejních aut, další jak právě přijíždí a které chvíli houkalo . Sára viděla jen to modré světlo u jejího domova, přes slzy neviděla další věci co se tam děli, zůstala stát jako přimražená na místě, srdce jí začalo divoce tlouct a málem se jí zastavilo když jí někdo chytil za pusu a přitáhl k sobě.
"Sáry klid to jsem já Seba, neboj nic se ti nestane, půjdeš se mnou ke mně domů a tam ti to vysvětlíme." zašeptal jí konejšivě do ucha a snažil se jí odtáhnout pryč z dohledu modrých majáčků.
"Ne já nechci Sebo pusť mně, prosím. Já chci domů, za mámou. Mami!!" snažila se vykroutit ze jeho sevření a křičela přes celou ulici, jenže jí naštěstí nikdo neslyšel. Jelikož se kroutila a snažila se vyprostit tak se kolem jí obmotaly ještě jedny ruce. Patřily Sebově tátovi. Oba dva jí nakonec dostali do domu, zavřeli za sebou dveře a posadili ji na křeslo v obýváku. Hned za nimi přišla Sebova máma přitáhla si menší židličku a posadila se naproti Sáře, která měla hlavu v dlaních,přes které jí prosakovaly slzy.
"Sáro koukni se na mě, napij se vody a uklidni se. Teprve až se uklidníš ti řekneme co se stalo. Ano?? koukni se na mě...rozumíš co jsem ti řekla?" promlouvala k ní tiše, opakovala to několikrát než se na ní konečně koukla a nevzala si sklenici vody, kterou držela v ruce.
"Promiňte rozumím vám, už jsem se celkem uklidnila..a děkuju za pití. A radši mi řekněte to co se stalo zítra, dneska bych toho na mě bylo moc. A..a nebo radši to řekněte teď abych se zítra už nenervovala." vzlykala trhaně a dívala se Sebově mámě do očí.
"Já..řekněte mi to teď chci to vědět nechci už dál čekat."vykřikla najednou do ticha a upřela své prosebné oči na Sebovu mámu. Ta se podívala na oba muže, kteří kývli a pak svůj pohled otočila na Sáru. Zhluboka se nadechla a přešla k ní, sedla si na opěradlo křesla a objala jí kolem chvějících se
ramen.
"Sáro stalo se to, že tvoje máma byla postřelena teda spíš zastřelena. Slyšeli jsme výstřel, ale už jsme jí nemohli pomoci i když bychom to udělali rádi." pak umlkla když se Sáře ramena ještě víc rozechvěla.
"Prosím pokračujte dál, chci to vědět. A myslím si že vy víte kdo moji mámu zastřelil, že ano??" hlesla tiše.
"Ano myslíš si to dobře, ale nevím jestli je dobré ti to říct." když však viděla její tvář, která si žádala informace řekla to bez okolků.
"Byl to tvůj otec. A důvod byl ten že tě chtěl dostat do své péče, více nevím nechtěla jsem s emu moc vrtat v hlavě. Vlastně jsme s emu v ní nevrtala, jen tahle myšlenky byla tak moc silná, že jsem jí zaslechla. Slyšela jsme i to že chce tvoji mámu zabít, ale pozdě." posmutněla
"To není možný kam až zašel, to přece nemůže být můj otec, ne to nemůže A moje máma, achjo mami, proč se to muselo stát? Proč jen proč?" po tváři se Sáře řinul proud slz
"Sáro měla by jsi jít spát, máš toho za sebou hodně. Půjčím ti něco na spaní ano? Pojď." vyzvala jí Alis a v ložnici jí pomohla se převléknout. Když už seděla na posteli přišel do ložnice Seba.
"Mami může spát u mě? Postarám se o ni." zeptal se a přitom se díval znepokojeně na schlíplou Sáru.
"Ano může stát u tebe, ale jestli se jí něco stane, tak si mě nepřej." pohrozila mu Alis a pomohla mu přesunout Sáru do jeho pokoje. Posadili jí na Sebovu postel a pak Alis odešla. Seba se posadil vedle ní na postel a objal jí. Chvíli jen tak seděli a potom se položili na postel. Seba ještě Sáru přikryl tenkou dekou a v tichosti ji pozoroval .
"Sebo?? proč se to stalo nebudou mě hledat,"
"Proč se to stalo nevím, ale hledat tě budou najisto." pohladil ji po vlasech
"Já chci ale zůstat s tebou, k tátovi nechci." zadívala se na Sebu kterému se přes tvář mihl stín.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vampyrella Vampyrella | Web | 17. února 2008 v 20:19 | Reagovat

Tak tohle je úžasná kapitolka, vlastně dvojkapitolka. Fakt krásná. ale strašně smutná .. Já nechci, aby její mamča byla mrtvá =´(

A toho jejího otce jsem nesnášela už od začátku, a teď .. Takový hajzl !!!

2 Antionette Antionette | Web | 17. února 2008 v 20:24 | Reagovat

Páni... Teda... Chudák ta matka... :(... Tahle dvoj kapitola je skvělá :D Člověk by si hned zvyknul :D:D:D

3 KiVi KiVi | Web | 18. února 2008 v 15:40 | Reagovat

stín mhnul se mu po tváři stín:) no vzrůšo....hele takhle by mohli bejt kapitoly dlouhý normálně :) bylo to obrý a hustej zvrat :o)

4 Kiriki Kiriki | 18. února 2008 v 15:59 | Reagovat

Chudák Sářina máma a vlastně i Sára. ;(

Ten její otec je příšernej!!

5 MarryT MarryT | Web | 19. února 2008 v 16:31 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka, no i když bych měla spíše říct dvojkapitolka, jen mohla být trošičku delší, jinak je vážně Super!! Grr toho jejího otce bych...........

6 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 21. února 2008 v 18:20 | Reagovat

a tak krásně tenhle díleček začal. uch, chudák sára :´(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama