Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

16.Kapitolka

11. února 2008 v 20:44 | Tara |  Šepot noci
Vnímala chladnou stěnu, až se z toho otřásla. Přesto pokračovala dál. Konečně došla až k Sebovi a rukou, kterou měla na stěně mu položila na rameno. Sále udržovala oční kontakt.
Seba nějak překonal kontakt dvou očí a otočil hlavu. Kouzlo, které je jakoby spojovalo rázem vymizelo. Sára přesto neuhýbala. Jen stála pořád s jednou rukou na jeho rameni a v těsné blízkosti jeho těla. Seba si ji k sobě přitáhl blíž, s rukou ovinutou kolem jejího pasu. Ne to nemůžu udělat nejde to je ale tak krásná. A je tak blízko. Ne musím odejít, nechci jí ublížit. Pomyslí si a s vekou námahou jí odendá ruku z pasu a sundá si její ruku z ramene. Přemáhal se aby jí nepolíbil a pak od ní rychle odstoupil. Sedl si na okno a prosebně se zadíval na Sáru, při tom si dával pozor, aby se jí nekoukl do očí, bál se, že by se pak už neovládl. Nakonec své černé oči upřel do trochu světlejší noci a ladně skočil na zahradu. Při dopadu nevydal žádný zvuk. Rychle se rozeběhl při hned se podíval na protější dům, když spatřil Sáru sklopil oči a rychle zavřel okno. Přešel rychle k posteli a natáhl se na ní. Neusl jen přemýšlel až to rána.

Sára Stála ještě dlouho u otevřeného okna s nadějí, že se snad Seba ještě objeví. Na kůži cítila studený vítr, po kterém se jí na těle objevila husí kůže. Musela se otřást, hned po tom sklopila smutně hlavu a zavřela okno. Sedla si na postel a dala hlavu do dlaní.
Proč odešel? Bál se snad, že by mě kousl? Mě by to nevadilo, chci být s ním. Ale co by říkala máma? Ne to bych jí nemohla udělat na to ji mám až moc ráda. Sebe co mám dělat? Kdybys mě kousl tak, že by jsi se neovládl nevadilo by mi to, usnadnilo by to rozhodování!! Byli by jsme spolu, ale copak já můžu? Nemůžu tohle všechno opustit, to nemůžu.
"Nemůžu" zašeptala do ticha a uvelebila se v peřinách za chvíli se jí podařilo usnout a lehce oddechovat.
"TYDÝT TYDÝT" ozval se dotěrný budík v půl deváté ráno. Sára ho rychlým pohybem utišila a neochotně se posadila.
"Já si tě včera natahovala? A vlastně proč?" hned se však plácla do čela"Nojo Koně, jak jen jsem na ně mohla zapomenout?" ptala se sama sebe a vrtěla při tom hlavou při tom se začala převlíkat do čistých na koně. Měla dobrou náladu, už jen když si na ty čtyřnohé miláčky vzpomněla. Rychle seběhla schody do přízemí. Vběhla do kuchyně a na stole viděla lísteček s přáním dobré chuti a štrůdl s čajem. Posadila se a zakousla se do svého oblíbeného moučníku. Když dojedla popadla ještě peněženku na autobus a ještě si vzala tašku s jeansy a slušnějším oblečením aby mohla v klidu dojet domů a máma nenadávala, že jela autobusem s těmi špinavými hadry. Vzala si klíče a zamkla vchodové dveře běžela na autobusovou zastávku. Doběhla v okamžiku, kdy přijel autobus, rychle nasedla zaplatila jízdenku a usadila se na jednom z volných míst. V okamžiku kdy dosedla si vzpomněla na večer, kdy se u ní objevil Seba a na její sen. Výraz její tváře s ev tu chvíli změnil.
Jak jsem na to mohla zapomenout?, to snad ani nešlo.
Ale jak vidíš tak šlo.
Dobře ok teď budu celý den na koních, budu si užívat a večer si se Sebou promluvím to bude nejlepší.
Poměrně dlouho se zaobírala myšlenkami, že málem zapomněla vystoupit na zastávce. Vyběhla těsně před tím než se zavřely dveře. Nadechla se chladného vzduchu a koukla se na zem. Pod nohama měla čerství sníh. Šla po něm do kopce a hned zas po rovince. Zastavila u třech paneláků a u jednoho z jejich vchodů zazvonila na kamarádku. Čekala jen chvíli než vyšla. Usmála se na ní a pak už společně vykročily ke stáji. Dneska tam měly být jen ony sami, tedy ještě s majitelkou.
Stáj odemkly a hned z boxu vykoukly dvě hlavy menších koníků. Chvíli je pozorovali a pak hlavy zase sklopily a zabývali se senem.
"Tak můžeme začít čistit." rozhodla Annie a vzala si jednu ohlávku, druhou podala Sáře.
"Annie?? můžu ti něco říct?" zeptala se Sára, která se už nutně potřebovala svěřit s tím co se jí stalo.
"Jasně že můžeš, řekneš mi to při čištění, ale teď ho uvaž." ukázala na bílého koníka a sama se ujala hnědého. Sára kývla a uvázala ho. Vzala si hřbílko a krouživými pohyby začala čistit. Při tom se rozpovídala.
"Víš můj táta mě chce vzít mámě, ve škole se proti mně holky spikly a učitelka je na mě zasedlá. A navíc ve třídě přibil nový kluk a já se do něj asi zamilovala." svěřovala se a Annie na se ni přátelsky podívala.
"to bude dobrý určitě se to srovná a když ne máš nás." rozhodila rukama až se koně lekli.
"promiňte." omlouvala se jim a hnědáka poplácala po krku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vampyrella Vampyrella | Web | 11. února 2008 v 20:53 | Reagovat

Krásné.

2 Kiriki Kiriki | 11. února 2008 v 21:05 | Reagovat

Mooc hezké ^^

3 KiVi KiVi | Web | 11. února 2008 v 21:11 | Reagovat

JŮŮŮ KONĚ :))) ty já můžu:)) jo a jinak kapitola dobrá ale byla krátká a celkem o ničem.....no takže by to chtělo další kapču:))))

4 Antionette Antionette | Web | 12. února 2008 v 18:43 | Reagovat

Jůůůůů.... Super.... Doufám, že jí nakonec stejně kousne :)

5 jaja jaja | 13. února 2008 v 18:55 | Reagovat

je to skvela poviedka..a kapitola je uplne uzasna..a kone milujem takze je tato poviedka o to lepsia :)..tesim sa na pokracko

6 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 21. února 2008 v 18:16 | Reagovat

Moc pěkné. :o) Konečně mám čas, abych to všechno přečetla. ;) škoda že ji nekousnul. :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama