Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

14.Kapitolka

4. února 2008 v 21:04 | Tara |  Šepot noci
"Cože to říkáš?" to Sáře stačilo vylezla zpoza dveří a zadívala se na svého tátu.
"Lháři, odpornej lháři. Jak můžeš lhát o mě?? takovýdle pomluvy a výmysly. Ta nejsi snad můj otec. A jestli chceš vědět chci zůstat s mámou. Mám se tu dobře a ty se mi už nepleť do života." z obýváku vyšla ještě bez slz a klidným krokem , ale jakmile jí nebylo vidět tak se jí po tváři začaly koulet slzy a její krok se zrychlil. Vběhla do pokoje a práskla za sebou dveřmi. Neobtěžovala se ani dole vyzout nebo si sundat bundu. Taškou akorád mrskla o zem a sama sebou plácla o postel. Nechala své slzy aby se vsákly do polštáře a přemýšlela, proč to dělá.
Pod sebou slyšela ještě křik a pak bouchnutí domovních dveří. Nakonec jí na dveře tiše zaklepala máma a vešla. Posadila se vedle ní na postel a začala jí hladit po vlasech. Když mluvila hlas se jí chvěl od rozrušení.

"Sáro, to co se stalo, to co říkal... Pravda to nebyla, že ne?? vím že jsi to už dole říkala, ale musím se ujistit." hlas plný smutku, jí donutil zvednout hlavu
"Ne mami pravda to není. Lhal. Ale s tím jak se se mnou nebaví ve třídě, to hlavně holky teda kromě Týny. Pravda to je pravda. Ale nechápu jak to může vědět..nepsala jsem mu nic, nepsala. Lže je to lhář a já chci zůstat s tebou." odpověděla celkem nesouvisle a po tváři se jí zase začaly kutálet slzy. Máma se na ni smutně usmála a mateřsky ji objala.
"Sáro, to je dobře. Mám tě moc ráda. Nechci o tebe přijít, to opravdu nechci. Snad se umoudří" konejšila jí při tom tomu poslednímu, sama nevěřila.
"Mami?" prolomila ticho, které se kolem nich zatím prolomilo. "Nemám hlad, takže pro mě večeři dělat nemusíš. A mohla bych se ještě projít? A nebo ne zůstanu tady." Budu balit dárky na vánoce, to jsem ještě nestihla. Pustím si písničku a potom si půjdu třeba malovat nebo číst, nebo cokoliv. Na počítač ne to nepůjdu, co bych tam dělala. Akorád by mi to rozházelo myšlenky. Teď chci být sama, ale co máma?? snad to pochopí a odejde..prosím nachci jí vyhazovat. Její přání bylo vyslyšeno protože se její máma zvedla a ve dveřích ještě řekla
"Asi budeš chtít být sama, celkem tě znám. Ještě se za tebou přijdu podívat a kdyby bylo pozdě tak poslat spát." usmála se tentokrát se smutek mísil s únavou "jo a prosím, sundej si boty už si to tu zašpinila dost." pak zavřela dveře a nechala Sáru samotnou. Ta se zaklapnutím dveří zvedla, pustila si první cédéčko, které jí přišlo pod ruku a vyndala dárky, byly hlavně pro mámu, asi dva pro tátu, jeden pro babičku a ještě pro dědu. Pak tam měla ještě dárky pro Lenu, ale to už jí nedá. Zkusí je dát třeba Sebově mámě, byl to obraz který nakreslila jednou, když nemohla spát a potom tam byly hrníčky. Dobře takže, obraz dám Sebově mámě a ty hrníčky ehmm Sebovi? Možná ještě se rozmyslím dám to celé jejich rodině dohromady to by šlo. Přemýšlela a při tom se pustila do balení. Šlo ji to rychle, asi se tak zbavovala svých myšlenek
"Tak a je to táta, máma babička a dědeček, sousedi je to všechno, všecičko. Co budu teď dělat?" řekla na hlas a v tu chvíli ji zazvonil mobil, který dostala teprve před rokem. Zvedla se ze země a vzala si mobil do ruky. Na obličeji se jí mihl zamračený výraz. Táta zvedla sluchátko a stroze řekla
"Ahoj co chceš?"
"No ahoj Sáro jsi na mě naštvaná?"
"Jo tati jsem, kdo by nebyl po tom co jsi řekl."
"Ale no tak jen chci abychom byli spolu, dlouho jsme se neviděli tak prosím už se na mě nezlob."
"Tati takhle rychle ti neodpustím, takhle lhát nejsi snad normální, měl by jsi vědět že lži nemám ráda a ani podvody nebo pomluvy tak radši zmlkni a nevolej mi. Jo mám pro tebe ještě dárek, nevím jestli ti ho dám, po tom co jsi řekl a udělal."
"Sáro takhle se mnou nemluv, mohla by jsi mě rozzuřit a skončit špatně, moc špatně."
"Co jsem ti udělala? Vadí ti že říkám svůj názor na tebe?Vadí?? a proč si se od nás odstěhoval?? proč se o mě tak zajímáš když si mě neviděl strašně dlouho a ani si se mi neozval??"
"Přestaň mě provokovat! Jo a proč jsme se od vás odstěhoval protože už tvoji mámu nemám rád, a navíc jsem si našel jinou. A tebe bych neopustil, chci abys byla se mnou."
"Ne tati, mýlíš se, opustil jsi mě už dávno a tu novou si klidně strč někam. A přestaň se vnucovat." s tím celá rozzuřená mobil vypnula a hodila ho na postel. Potom si sedla na okno a dívala se ven na dešťové kapičky, jenž stékaly po okně. Netušila, že se na ni z vedlejšího domu dívá Seba a slyší všechno co řekla, dokonce i to co neřekla. Chtěl by jít za ní utěšit ji, ale nenašel k tomu odvahu, chtěla být sama, věděl to a pak ji jen pozoroval jak jí slzy stékají po tváři. Rukou se dotkl chladného skla a přitiskl na něj čelo. Při tom svoje oči nespouštěl ze Sáry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 5. února 2008 v 7:46 | Reagovat

:´(:´( Uch, chudák Sára. Ten její táta je pěknej ***.

2 Vampyrella Vampyrella | Web | 5. února 2008 v 15:01 | Reagovat

Moc hezká kapitola .. A smutná .. Je mi Sáry líto .. Ale asi tak přesně to vypadá s mým "tátou". Vážně - úplně všechno. Takže mě tahler kapitolka dost rozesmutnila :(

3 Antionette Antionette | Web | 5. února 2008 v 16:48 | Reagovat

Teda, ten její táta... Super kapitola... Chudák Sára :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama