Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Únor 2008

19.Kapitola

21. února 2008 v 20:01 | Tara |  Šepot noci
"Sebo?? proč se to stalo nebudou mě hledat,"
"Proč se to stalo nevím, ale hledat tě budou najisto." pohladil ji po vlasech
"Já chci ale zůstat s tebou, k tátovi nechci." zadívala se na Sebu kterému se přes tvář mihl stín.
"Sáro, ale co chceš dělat, ke komu chceš jít?" zeptal se ztrápeně
"Chci zůstat s tebou, já..já bych chtěla abys mě kousl. Prosebně se na něj zadívala, ten se nadechl a vydechl.
"Sáro rozmyslíš se zítra teď je toho na tebe moc. Říkáš věci kterých by jsi později litovala, vyspi se a pak ...zítra se rozhodneš." další řeči umlčel lehkým polibkem a otočením se ke zdi, za chvíli už poklidně spal a Sára ho napodobila a velice rychle usnula.
Ráno se Seba probudil a protáhl se. Usmál se, když si uvědomil že vedle něj leží spící Sára. Pomalu vstal, aby ji nevzbudil. Ode dveří se na ni ještě podíval a šel do kuchyně, kde seděli jeho rodiče.

17.-18 Kapitola

17. února 2008 v 19:31 | Tara |  Šepot noci
"Víš můj táta mě chce vzít mámě, ve škole se proti mně holky spikly a učitelka je na mě zasedlá. A navíc ve třídě přibil nový kluk a já se do něj asi zamilovala." svěřovala se a Annie na se ni přátelsky podívala.
"to bude dobrý určitě se to srovná a když ne máš nás." rozhodila rukama až se koně lekli.
"promiňte." omlouvala se jim a hnědáka poplácala po krku.
Jen co koně vyhřebelcovaly a zkontrolovali jim kopyta, tak je zavedly do výběhu. Uzavřely výběh a rychle spěchaly do stáje pro baterku a seno. Oba koně se k senu hned nahrnuli a když holky odcházely z výběhu , již spokojeně přežvykovali.
"Tak musíme vymístovat, dát vodu, zamést, umýt žlaby a zhasnout a zamknout." vyjmenovala práci, která je potřeba udělat Annie.

16.Kapitolka

11. února 2008 v 20:44 | Tara |  Šepot noci
Vnímala chladnou stěnu, až se z toho otřásla. Přesto pokračovala dál. Konečně došla až k Sebovi a rukou, kterou měla na stěně mu položila na rameno. Sále udržovala oční kontakt.
Seba nějak překonal kontakt dvou očí a otočil hlavu. Kouzlo, které je jakoby spojovalo rázem vymizelo. Sára přesto neuhýbala. Jen stála pořád s jednou rukou na jeho rameni a v těsné blízkosti jeho těla. Seba si ji k sobě přitáhl blíž, s rukou ovinutou kolem jejího pasu. Ne to nemůžu udělat nejde to je ale tak krásná. A je tak blízko. Ne musím odejít, nechci jí ublížit. Pomyslí si a s vekou námahou jí odendá ruku z pasu a sundá si její ruku z ramene. Přemáhal se aby jí nepolíbil a pak od ní rychle odstoupil. Sedl si na okno a prosebně se zadíval na Sáru, při tom si dával pozor, aby se jí nekoukl do očí, bál se, že by se pak už neovládl. Nakonec své černé oči upřel do trochu světlejší noci a ladně skočil na zahradu. Při dopadu nevydal žádný zvuk. Rychle se rozeběhl při hned se podíval na protější dům, když spatřil Sáru sklopil oči a rychle zavřel okno. Přešel rychle k posteli a natáhl se na ní. Neusl jen přemýšlel až to rána.

15.Kapitolka

6. února 2008 v 12:06 | Tara |  Šepot noci
Své oči z ní nespouštěl dokud si neosušila slzy a nešla spát. Teprve potom se odtáhl od okna a sedl si na postel, zády se opřel o zeď. Díval se do tmy a přemýšlel, jestli to má Sáře říct. Nakonec se k ničemu nedobral a usnul.
Sára se uvelebila pod peřinou a za chvíli usnula. Spala tvrdým, ale neklidným spánkem. Pořád se jen převalovala a obličej se jí stahoval do různých grimas. Zdál se jí totiž sen, až moc živý.
Seděla v křesle ve svém pokoji. V tu chvíli zuřila zrovna bouřka. Najednou někdo zaťukal na dveře, bez povolení vstoupil. Sára se rychle otočila se zlobou v očích, že ji někdo vyrušuje. Ale její tvář zjihla když v jejím pokoji stál otec. V realitě by ho s křikem vyhodila za to co udělal, ale v tom snu byla jako zhypnotizovaná. Šla totiž k němu a oddaně se na něj dívala, ten se jen usmál a chtěl jí škrábnout nebo uhodit. Zastavil se však, a zle se usmál.

14.Kapitolka

4. února 2008 v 21:04 | Tara |  Šepot noci
"Cože to říkáš?" to Sáře stačilo vylezla zpoza dveří a zadívala se na svého tátu.
"Lháři, odpornej lháři. Jak můžeš lhát o mě?? takovýdle pomluvy a výmysly. Ta nejsi snad můj otec. A jestli chceš vědět chci zůstat s mámou. Mám se tu dobře a ty se mi už nepleť do života." z obýváku vyšla ještě bez slz a klidným krokem , ale jakmile jí nebylo vidět tak se jí po tváři začaly koulet slzy a její krok se zrychlil. Vběhla do pokoje a práskla za sebou dveřmi. Neobtěžovala se ani dole vyzout nebo si sundat bundu. Taškou akorád mrskla o zem a sama sebou plácla o postel. Nechala své slzy aby se vsákly do polštáře a přemýšlela, proč to dělá.
Pod sebou slyšela ještě křik a pak bouchnutí domovních dveří. Nakonec jí na dveře tiše zaklepala máma a vešla. Posadila se vedle ní na postel a začala jí hladit po vlasech. Když mluvila hlas se jí chvěl od rozrušení.