Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

8.Kapitolka

15. ledna 2008 v 6:32 | Tara |  Šepot noci
Další kapitola ŠP Co víc k tomu dodat? Snad jen že o tom s kámošou živě diskutujem:D A nevim cosi o nás ve třídě myslí, když se bavíme o tom sebovi, pač ve trřídě máme taky Sebu :D

Sluneční paprsky vlezly Sáře do pokoje a zašimraly jí na obličeji. Díky tomu se hned probudila a posadila se na postel. Rozhlédla se kolem sebe a pak jí pohled utkvěl na budíku, který ještě nezačal zvonit. Šest hodin? To není možný, nikdy jsme se tak brzo neprobudila. Navíc nejsem vůbec unavená. Čím to je? Ptala se sebe sama Sára a nevěřícně kroutila hlavou. Alespoň se budu moc v klidu připravit do školy a obléct si něco co se mi líbí. Neobvykle čile vstala z postele a rychle si ji ustlala. Přešla do koupelny, kterou měla v pokoji a zadívala se do zrcadla.

Tak jo co by jsme si mohla udělat, řasenku stíny, tužku?? jen lehce... a lesk to bude ono. Pomyslela si začala se líčit. Potom se šla kouknout do skříně, aby si vybrala nějaké oblečení. Zahleděla se do skříně, ale jak se koukala, tak se jí nic moc nelíbilo. Zahleděla se na židli, kde měla ze včerejška šaty, chvíli váhala, ale pak si je oblíkla. Když už jsou našpiněný. Pak si ještě oblíkla co měla včera na sobě, vzala si tašku, naházela do ní učebnice na dnešní předměty a šla do kuchyně. Tam už seděla její máma, ale nevypadala vůbec vesela. Spíš se jí po tváři kutálely slzy. Sára tušila co se děje. Položila tašku na zem a šla pomalu k mámě. Sedla si vedle ní a její máma se na ní koukla uslzenýma očima. Potom jí nečekaně objala.
"Sáro, proč?" zeptala se, ale pak si uvědomila, že Sára neví o co jde, možná že tuší.
"Sáro, víš tvůj otec...Píše, že zase nepřijede a chce se nechat rozvést." vzlykla "A to nejhorší, chce se se mnou o tebe soudit. Píše, že tě špatně vychovávám, nemám o tebe zájem a tak." zadívala se Sáře do očí a čekala co na to řekne. Ta chvíli mlčela, musela si to srovnat v hlavě, pak rázně řekla.
"Mami ty máš o mě zájem a veliký, to spíš táta ne. Sice mi kupuje různý dárky, ale tím si mě akorád kupuje." při tom jí to bylo velice líto, i přes to všechno měla tátu ráda. Tati proč si se tak změnil? Věděla že na tuto nevyřčenou otázku nebude znát odpověď. Se svojí mámou seděla dlouho mlčky. Dokud se její máma nezvedla.
"Sáro co jsi dáš k snídani?" zeptala se ubrečeným hlasem, Sára jí rychle odpověděla.
"Díky mami, ale nemám hlad. Dám si jenom čaj."
"Dobře udělám ti ho."
"Ne mami sedni si, udělám si ho sama, když už jsem vstala tak brzo." usmála se a šla si vařit čaj.
Seba byl ve svém pokoji už dlouho na nahou a zaujatě se díval do Sářina pokoje. Čekal až se vzbudí, dočkal se. V hlavě se mu zrodil nápad. Usmál se pro sebe a když Sára odešla z pokoje tak šel též.
Bylo už skoro půl osmé a Seba vyrazil do školy. Tedy ještě před tím zamířil k sousednímu domu pro Sáru, aby šla s ním. Rozhodně zazvonil na domovní zvonek a čekal až se mu otevřou dveře. PO chvíli uslyšel pomalé kroky a pak se otevřely dveře. V nich stála Eleanor, Sářina máma.
"Dobrý den, stavil jsme se pro Sáru, aby šla se mnou do školy." řekl slušně a usmál se. Eleanor mu úsměv oplatila a zavolala na Sáru. Ta přišla co nejrychleji. Dorazila k otevřeným dveřím. Její máma byla v obýváku.
"Ahoj co chceš?" zeptala se Sebi stroze.
"Můžeš být milejší, když s tebou chci jít do školy."
"Hmm to už je tolik?? tak pro dnešek s tebou půjdu, ale nic si z toho neslibuj." řekla mu zatím co si na sebe brala kozačky a kabát.
"Mami tak já jdu měj se." rozloučila se Sára a pak už kráčela vedle Sebi ke škole. Seba ani Sára neměli nápad jak začít rozhovor a tak šli mlčky. Až pod kopcem, blízko školy se najednou Seba zastavil a chytil Sáru za rukáv.
"Sáro nechceš se ještě na chvíli někde zastavit?" Sára na něj pohlédla pohledem, který mohl i vraždit.
"Ne to nechci. Konečně bych chtěla dorazit do školy včas. I když se se mnou holky nebaví, ale to si s nimi dneska vyříkám. Takže mě nezdržuj!" vyjela ne něj Sára, ale pak toho litovala, nemohla si na něj vybíjet vztek
"Promiň jen mám teď menší problémy doma." řekla na omluvu Sára a Seba se jen na souhlas usmál. Chtěl jí nějak pomoct, byl to hodně zvláštní pocit, zrovna pro něj, který nikomu nepomáhal, jen sám sobě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiriki Kiriki | Web | 15. ledna 2008 v 15:31 | Reagovat

Teda doufám, že to dobře dopadne. *rozpačitý úsměv*

Seba vypadá fakt zamilovaně.. *-*

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 15. ledna 2008 v 16:52 | Reagovat

Juj, je to moc pěkné, Taři. :o)

Chudák Sára, vypadá to, že má den ode dne více a více problémů. :´(

Taky tak nějak naivně doufám, že tahle povídka skončí HE. :D Jeden by řekl, že Seba se nám pomalu mění před očima. *doufy douf* :-)

3 Vampyrella Vampyrella | Web | 15. ledna 2008 v 16:56 | Reagovat

Moc hezké! A zní zajímavě, že zrovna poslouchám Keď přijde láska :/

4 MarryT MarryT | Web | 15. ledna 2008 v 18:26 | Reagovat

opravdu super !!! těším se na další ;-)

5 Antionette Antionette | Web | 15. ledna 2008 v 18:32 | Reagovat

Nádhera... Skvělé... :) (mám nějakou omezenou zásobu slov :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama