Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

6.Kapitolka

11. ledna 2008 v 18:01 | Tara |  Šepot noci
"Neodpověděla si mi po pravdě. A ještě tu je druhá otázka, co si o mě myslíš." řekl a díval se jí upřeně do očí a při tom jí položil ruku na koleno.
"To nemusíš vědět." odpověděla neurčitě a sundala jeho ruku ze svého kolena.
" Říkala si, že říkáš všechno na rovinu, tak proč ne tohle? A proč dáváš dolu tu ruku, copak se ti tam nelíbí?" zašeptal jí za se do ucha a vtiskl jí melou pusu na tvář. Sára se začervenala a sklopila zrak.
Sakra ta ruka se mi tam líbí, ale mám strach.

"Tak jo co cítím? Radost ..co si o tobě myslím? Že seš hezkej." odpověděla poloviční pravdou.
"To mi zatím stačí, i když mohla si říct to co si myslíš." odpověděl a upřeně se jí díval do očí.
Co?? to snad může číst moje myšlenky. Seba nic neříkal, jen se na ní koukal, a nepatrně se k ní ještě přibližoval. Za chvíli se už nebylo jak přiblížit seděl vedle ní blízko až se jejich těla dotýkala.
Najednou někdo zaťukal, a Seba si odsedl, na tváři měl neurčitý výraz. Dveře se otevřely a do nich pohlédla blonďatá hlava sousedky.
"promiňte, že ruším, ale chtěla jsem vás jen zkontrolovat, jestli se ti Sáro nic nestalo." řekla a starostlivě se na Sáru podívala, ta nechápala o co jde, ale Seba si odfrkl jako kdyby přesně věděl proč si dělá jeho máma starosti. Blonďaté vlasy se zaleskly, když se na ně dostalo světlo.
"Sebo až půjdeme tak tě zavolám. Mějte se." řekla s úsměvem a pak byly slyšet kroky, jak šla po schodech. Sára se nechápavě otočila na Sebu.
"Co to mělo znamenat?"
"Co máš na mysli? To s mámou nebo to před tím?" odpověděl chladně otázkou, Sára neznatelně zčervenala.
"Oboje." Seba měl teď chladný pohled, ze kterého měla strach. Chtěla uhnout pohledem, ale neudělala to. Spíš si ho začala prohlížet, a snažila se odhalit tajemství, které se v něm ukrývá.
"Máma má strach z toho co by se mohlo stát a co nemohlo." odpověděl na první otázku neurčitě a s ledovým nádechem. "Důvod proč jsem udělal to před tím, je že se mi líbíš." tentokrát jeho hlas nevyzněl vůbec chladně. Byl znovu melodický spíš, ještě krásnější než před tím. I jeho pohled se změnil, byl najednou měkčí, hlubší. Sára si změny všimla velice rychle, byla jí překvapena, ale hlavně byla ráda, že už není tak ledový.
"Aha a to už si někomu řekl?" Seba se na chvíli zamyslel
"Ano řekl, ale ještě jsem nikomu neřekl po pravdě -miluju tě-" usmál se tajemně a propaloval Sáru pohledem. Nejdřív mi z něj jde mráz po zádech a teď zase začnu hořet. Jak jen to dokáže.
"hmm A chystáš se to vůbec někomu říct po pravdě?"
"Jednou to po pravdě určitě řeknu. Třeba ty budeš první." pořád se na ní díval, a jen na okamžik se jeho výraz změnil, ale nebylo možno popsat jak.
"To potěší, ale jak mám poznat, jestli bys to myslel vážně?"
"Dozvěděla by ses to celkem snadno, ale teď ještě ne." odpověděl, Sára se už nadechovala, že něco řekne, ale to se zase otevřely dveře a v nich se zase objevila blonďatá hlava Sebovi mámy. Tvářila se celkem překvapeně, jako kdyby čekala něco jiného, ale vzpamatovala se a usmála.
"Sebo tak už pojď." řekla a zadívala se na Sáru.
"Tak se měj." zvedl se Seba a jakoby náhodně se ji ještě dotkl. Sárou projelo tělem lehké mravenčení.
"Jdu s váma dolů. Musím to odnýst." řekla Sára a ukázala na skleničky a minerálku.
"Moc jste toho nevypili." při tom se zadívala na Sebu.
"Mami vlastně jsme nic nevypili." odpověděl a zadíval se na Sáru, která v ruce držela skleničky.
"Minerálku nebereš?"
"Ne nechám si ji tady." odpověděla Sebovi Sára a pak už scházeli ze schodů.
"Tak se s vámi loučím, někdy zase přijďte na návštěvu, budu jen ráda." loučila se s těmi to slovy Sářina matka.
"Děkujeme, určitě zase někdy přijdeme." usmáli se sousedi a šli do svého domu.
"Sáro skvěle jsme si popovídali, myslím že budeme přátelé." rozplývala se Sáry máma (Eleanor)
Máma je nadšená, přeju jí to. Moc jí to přeju.
"To je dobře mami, já půjdu do pokoje. Musím si ještě zkusit písničku na tu vánoční besídku." zase se rozešla do svého pokoje. Pustila si tu písničku na Mp4 a zpívala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bugi :) Bugi :) | Web | 11. ledna 2008 v 18:22 | Reagovat

není zač ;)

2 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 11. ledna 2008 v 18:40 | Reagovat

Ze Sebova chování jsem, ehm... na rozpacích :oops: Nevím, co si o něm myslet.

Jinak kapitolka je moc pěkná. :-) Povedla se.

3 Antionette Antionette | Web | 11. ledna 2008 v 19:41 | Reagovat

Souhlasím se Silmarilien :) Seba, Seba... :D To jsem zvědavá, co se z toho ještě vyklube... Pokračování je opracdu skvělé :-)

4 Vampyrella Vampyrella | Web | 11. ledna 2008 v 21:18 | Reagovat

Moc pěkné. Jsem zvědavá, co se z toho vyklube. sebo je mi sice sympatický ale zároveň se ho začínám trochu bát,ani nevím proč .. a ta písnička mi připomíná mě :)

5 Kiriki Kiriki | Web | 11. ledna 2008 v 23:37 | Reagovat

Ten Seba mi přijde takový "čudný"..... jsem zvědavá, co se mu odehrává v hlavě :/

6 tarantule tarantule | 12. ledna 2008 v 13:02 | Reagovat

Sil: ty a na rozpacích :D:D

Antionette: vyklube se z něj....neřeknu :)

Vampyrella: ty si ho celkem vystihla..sympatický ale boj seho :)

Kitiki: v Sebově hlavě se toho oehrává hodně :)

7 MarryT MarryT | Web | 15. ledna 2008 v 18:17 | Reagovat

No tak to je vážně super jen jsem zvědavá proč se jeho " adoptivní" matka tak strachovala snad se to brzy dozvíme ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama