Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

12.Kapitolka

23. ledna 2008 v 18:21 | Tara |  Šepot noci
"A teď k tomu proč mě rodiče hlídají a o tebe se bojí." Bylo asi těžké o tom mluvit a hlavně se přiznat jak sobě tak někomu jinému.
"Vždy když jsme se přestěhovali do nového města tak jsem musel začít chodit do školy. Tam jsme většinou potkal nějakou holku, takové ty nafintěné holky co si o sobě hodně myslí. Vždy jsem se sbalil, bylo to tak snadný. Myslely si, že jsou super, když jsem s nimi začal chodit, ale jejich úsměv a povýšení nevydrželi dlouho." hořce se usmál a vypadalo to jako když pokračovat nebude, ale znání klame.

" hrál jsme si s nimi, bavilo mě to. Zvlášť když jsem je pozval k sobě domů, když rodiče nebyli doma. Šeptal jsem jim do ucha jak jsou krásné, jak je miluju. A přitom se mi hnusily. Hnusily se mi povahou svými myšlenkami. Po mámě jsme zdědil její schopnost dívat se do nejtajnějších myšlenek a nedovolit ostatním aby poznali co si myslím, jakou mám náladu, vždy si budou myslet to co chci já. Ehmm to jsem trochu odbočil. Prostě jsem ty holky pak kousl do krku a chvíli pil. Jejich krev byla většinou hořká a tak jsme zase rychle přestal. Ty holky se chvěly a vzdychaly vzrušením, jen já jsem byl neuspokojený. Ony na mě koukaly pomalu se měnícíma očima, oči po kousnutí změní na hodinu svoji barvu, ale pak se dají do normálu. Ty holky jsme u sebe držel ještě hodinu a pak je pustil domů. Jenže pak ještě ten večer jsem jim zaklepal na okno a pak je svým nožem probodl srdce. Díval jsem se jak se divý, jak padají na zem. Krev z nich netekla a rána se hned zahojila. Vždy si mysleli že jde o přirozenou smrt, jinak si to vysvětlit neuměli. Blázni. Zabil jsem těch holek několik. Rodiče se proto vždy bojí když si začnu něco s další holkou. Ale s tebou je to jiný, kdyby si byla jako ostatní tak by si byla už dávno po smrti. Ale nejsi je v tobě něco co mě přitahuje a proto tě miluju." dopověděl a Sára na něj zírala s otevřenou pusou. Seba ji jemně pusu zavřel a čekal co na to řekne. Chvíli nic a pak konečně promluvila.
"To je neuvěřitelný příběh, ale věřím ti, snad víc než dřív." řekla tiše podívala se do očí ve kterých už dokázala trochu číst. Pak svůj pohled sklopila a dívala se na na podlahu. Sebu to ticho velice tížilo, dříve ho měl moc rád, ale teď mu vadilo.
"Díky, že jsi mě pochopila a nezděsila se. Díky že mi věříš:" Sára zvedla hlavu a podívala se na něj
"Nemáš zač, moji důvěru si zasloužíš, když si mi to řekl. Děkuji ti." pak se podívala k oknu a nadechla se.
"Už musím, domů máma o mě bude mít jistě starost."řekla a čekala na odpověď.
"Jo máš pravdu a navíc zítra je ještě škola. Stavím se pro tebe. A.." řekl a usmál se a potom přešel ke stolu a pak zase zpět k ní. Podal jí CD.
"Díky tak zítra ahoj." usmála se a šla ke dveřím, otevřela je. Klesala po schodech až k hlavním dveřím. Nasadila si boty a bundu přehodila přes ramena. Seba šel za ní a otevřel jí dveře.
"Ještě jednou díky." s těmi slovy ji políbil a pak se za ní díval dokud nezaklaply domovní dveře.
Seba šel zpět do pokoje. Koutkem oka zahlédl rodiče jak si spolu povídají. Nevěnoval jim pozornost musel si urovnat v hlavě co právě udělal. Posadil se na místo, kde ještě před chvíli seděla Sára. Uzavřel se do svých myšlenek.
Tak jsem jí všechno řekl, vypadala že ji to moc nepřekvapilo. Nezačala křičet ani se mě nebála ba dokonce mi začala víc věřit. Je to podivná holka jiná než ostatní moc jiná. Nehnusí se mi, vždyť jsem se do ní zamiloval snad i beznadějně. Sára je první s kterou jsme to myslel vážně. Ale nemá to cenu vždyť já budu žít ještě pár tisícovek let dokud mě život neomrzí. Svoji nesmrtelnosti se vzdát nechci to by byla pro mě moc veliká oběť i pro Sáru. Druhá možnost by byla, že bych jí kousl a ona se pak napila mojí krve na znamení, abychom byli spolu. Mohl by jsme spolu mít i nějaké dítě. Ale chtěla by to vůbec? Neřekla mi, že mě miluje, neřekla. Třeba si se mnou jen hraje nebo tak. Musím se jí zeptat, jinak to nevydržím. Zítra a nebo bych to nechal až na štědrý den? Jako malý dáreček? Blbost, přinutit jí k tomu nechci. Jestli mě odmítne tak...tak budu sám už se nezamiluju to je jasný. Musím se jí zeptat musím..... S tím usnul, na něj to bylo brzo až moc brzo. Neslyšel ani, že se dveře jeho pokoje otevřely ani když se nad ním skláněla matka, aby mu dala po dlouhé době pusu. Matka se usmála a zase tiše odešla. Nechala ho na pospas snům, které snad byly příjemné. Po dlouhé době mu spánek připadal vysvobozující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vampyrella Vampyrella | Web | 23. ledna 2008 v 18:46 | Reagovat

Jůůů, moc heztké !! Už se těším nba pokráčko !! :D

2 Kiriki Kiriki | Web | 23. ledna 2008 v 19:44 | Reagovat

No páni.. =D To byla super kapitolka. Honem další :D Ten Seba se mi před tím moc nezdál, ale teď se mi začíná zamlouvat víc a víc! =D

Fakt super.. ;)

3 Antionette Antionette | Web | 23. ledna 2008 v 20:23 | Reagovat

Přijala to skvěle :) Hehe, bezvadné... Těším se na další :-)

4 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 24. ledna 2008 v 17:16 | Reagovat

Skvělá část. :o) Sára to přijala vcelku klidně, má můj obdiv a Seba... uch, nakonec asi nebude tak špatný, jak jsem ho na začítku podezřívala. :oops:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama