Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

11.Kapitolka

20. ledna 2008 v 20:11 | Tara |  Šepot noci
Na tváři cítila jeho horký dech a k uším ji dolehl zvláštní šepot, nevnímala slova, jen ten šum, který jí pomalu ukolébával ke spánku. Před očima měla stále jeho tajemnou tvář, a na své kůži cítila teplo z jeho dotyků. Chvěla se po celém těle. Za chvíli se jí zdál sen, který dobře znala.
V černo černé a chladné noci. Když nikde nešustne ani ptáček. Vítr se utiší a jen lehce hladí tváře, těch, kteří projdou tichem. Měsíc je na obloze, jasnější než jindy a hvězdy jako by ztrácely, díky němu jas. V takové chvíli se krajem rozléhá tichý šepot, který děsí a zároveň uklidňuje. Na osamocené cestě j e vidět obrys černé postavy, která se pomalu přibližuje ke své kořisti....stačí už jen pár kroků, oběť se otočila a spatřila tvář černé postavy, plížící se za ní..... Tentokrát viděla její tvář jasně, uměla ji přiřadit. S leknutím se probudila a rozhlédla se, nevěděla kde je. Usilovně přemýšlela, až jí to došlo. Červené a bílé stěny, pochmurné obrázky, přítmí.

"Sebo?" promluvila do ticha a trochu se protáhla. Posadila se na gauči a spustila nohy na zem. Pomalu vstala a rozhlédla se po pokoji, obešla ho kolem jeho obvodu a vždy se zastavila u plakátu nebo fotky, které si detailně prohlížela. Sen, některé věci vypadají jako z toho snu a Seba.... zahleděla se na další obrázek. Seba, kde jen je? Nemůže mě tu nechat samotnou. Myslela si ublíženě, ale pak nadskočila, protože v rohu, kde stála postel se něco pohnulo a zašustilo. Pořádně jí neuklidnil ani hlas, který k ní dolehl, protože si vzpomněla na sen.
"Sáro neboj to jsem jenom já Seba." Vydal se k ní, ale Sára o krok ustoupila.
"Co se stalo, kdo jsi? Neříkej mi že seš kluk jménem Seba to vím taky" řekla se zvýšeným hlasem.
"Sáro nebudeš mi věřit, budeš mě pokládat za blbce nebo blázna." odpověděl smířlivým hlasem Seba a přistoupil k ní za to Sára zase ustoupila.
"Řekni mi to, když mě miluješ tak mi to řekni."
"Proč?" Sára se na chvíli zamyslela jestli to říct nebo ne, ale řekla si, že když říká věci na rovinu.
"Protože...Protože tě taky miluju ty pitomče." odsekla mu Sára a Seba zůstal stát s otevřenou pusou.
Ona mě miluje, to není možný, to se nemělo stát. Já bych to ještě přežil ale ona. Radši nemyslet.
"Dobře když to chceš vědět...Moji rodiče i já jsme...." přerušilo ho zabouchání na dveře a ostrý hlas.
"Sebo otevři, dělej..." Seba se na Sáru omluvně zadíval a jak šel ke dveřím ještě jí lípl na tvář pusu. Pak pomalu odemkl a otevřel dveře. Rychle uskočil a chladně se díval do tváře svého otce.
"Sebo co si udělal Sáře???" otázku vypálil tak rychle, že se ani nepodíval po pokoji.
"Ehm pane." upoutala na sebe pozornost Sára "Seba mi nic neudělal, a kdyby tak by to udělal nechtěně věřím mu." Sebův táta se na Sáru nedůvěřivě podíval.
"Oklamal tě, dělá to tak vždycky je to..."
"Tati řeknu jí to sám nemusíš se do toho plést!! a teď laskavě zmiz z mého pokoje. " byl to hlas, který nesnesl námitky, ale přece jeho otec na to nemá brát ohledy, jenže se na něj úkosem podíval zavřel dveře a odkráčel pryč. Seba se vítězně usmál a otočil se na Sáru, jeho výraz se při tom změnil na měkčí a vlídnější.
"Posaď se Sáro.. řeknu ti všechno od začátku, ale nepřerušuj mě." podíval se na Sáru jak si sedá a jak kývla na souhlas.
"Povídej" vyzvala ho byla netrpělivá, chtěla vědět to tajemství, které kolem něj plulo jako mlha.
"Jo hned jen zase zamknu." řekl a udělal to, pak si sedl vedle Sáry nadechl se a spustil.
"Jsem upír..vážně legraci si nedělám. S rodiči žijeme už hodně dlouho, ale máma nejdéle. Je to čistokrevná upírka, táta jen podlehl jejímu kousnutí někde před dvěma-tisíci lety teda pak se ještě napil její krve na znamení toho, že spolu chtějí žít a mít spolu děti.. Nemožný já vim ale je to tak. Já jsem jejich syn a díky tomu že jsem takový kříženec mám největší sílu. Všechnu od mámy a trochu od táty. Proto se mi neodváží odmlouvat." suše se usmál a hned pokračoval.
"o upírech koluje mnoho zvěstí, ale žádné nejsou pravdivé teda ne úplně. Máme rádi hřbitovy, a tmu ale nic jinýho, na světlo můžeme, prostě můžeme žít jako normální lidi, jen s tím rozdílem, že se někdy musíme spakovat, aby lidem nepřipadalo podivný, že nerostu tak rychle, nebo že třeba moc nejíme a tak. Čistokrevní upíři jsou nesmrtelní ale můžou se svého života vzdát když je už nebaví žít. A ti co podlehnou kousnutí jsou taky nesmrtelní, jenže je může zabít ten kdo je kousl, takže mu sou vydáni na milost a nemilost. Dítě upírů vyroste za dvanáct měsíců, to vypadá asi jako 12-leté dítě. Pak se zasekne asi na 16, nebo 15 letech. Přesto se od lidí trochu liší, je rychlejší, hbitější a celkem chytřejší. Už tak brzo se v něm shromáždí veliká moudrost, která s věkem ještě roste. A v tom dětském těle zůstane dlouhou dobu. Já jsme v tomhle těle celkem dlouho, vlastně už přesně 1996 let, skoro od té doby kdy máma kousla tátu." chvíli mlčel, ale Sára se nic neodvážila říct. Seba se na ní za to usmál, většina by se začala hned vyptávat.
"A teď k tomu proč mě rodiče hlídají a o tebe se bojí." Bylo asi těžké o tom mluvit a hlavně se přiznat jak sobě tak někomu jinému.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vampyrella Vampyrella | Web | 20. ledna 2008 v 20:49 | Reagovat

Moc pěkné !! Už se těším na další !! Je to super !!

2 Kiriki Kiriki | Web | 20. ledna 2008 v 21:08 | Reagovat

Týjo! =D A víš, že jsem na začátku trochu tušila, že to je upír? Jenom že ne takový =D Spíš takový Darrenovský =D

Fakt bezva kapitolka ^-^

3 Bugi :) Bugi :) | Web | 21. ledna 2008 v 14:50 | Reagovat

Dík,a co ty???

4 panthy panthy | Web | 21. ledna 2008 v 15:08 | Reagovat

jééé :) To je kouzelný :) Sem si rozbalila tenhle článek a úplně se do tý kapitoly začetla :D Fakt, že jo...nemohla sem vůbec odtrhnout oči :)

Jen taková maličká připomínka, drobnost, aby se to líp četlo (njn, já a rozenej kritik :DDDD), zkus občas vyškrtnout ta jména. Přečti si to po sobě...rychle a uvidíš, že občas je "Seba" nebo "Sára" úplně zbytečné:)

Ke kritice vše. Chválím :)

Jo a nechtěla bys spřátelit? ÁŤ na tebe pořád nezapomínám O:-)

5 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 21. ledna 2008 v 16:30 | Reagovat

Páni, to je skvělé. :o) Sebův životní příběh mě vážně zaujal, rychle pokračování :D

6 Antionette Antionette | Web | 21. ledna 2008 v 19:09 | Reagovat

Úžasné :) Honem další... Ten příběh je zajímavý... To jsem zvědava, co mu na to Sára poví...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama