Zákaz kopírování čehokoli na tomto blogu. Vše podlého autorský právům.

Co není ryze autorovo (pár obrázků) je uveden odkaz na majitele

Vánoční přání

24. prosince 2007 v 15:21 | Tara |  Jednorázovky a další drobky
Povídka z mojí ruky :) Dneska jsem si vyhrála na vánoční povídce..no není moc vánoční, ale snaha byla..tak ať se líbí ;-)


Na zasněženém poli se proháněl černý kůň. Seděla na něm dívka, která vnímala jen lehké křupání země pod kopyty, sílu a mohutnost jeho těla, vnímala energické pohyby, které však byli velice lehké. Dívka jemně poplácala koně po krku a....
"Slečinko" ozval se přísný hlas nad její hlavou
"V mých hodinách vyžaduji soustředění a ne snění." s těmito slovy ji vrazila facku, aby se probrala. Díky tomu však třída vypukla v huronský smích, který jí zabodl u srdce. Slečinka radši sklopila hlavu nad učebnici a zadržovala slzy, které se draly na povrch jako neposlušné kapky deště.

Jestli se ptáte, proč jí neříkáme normálním jménem, ale ona své pravé jméno nikomu neřekla.
Celá promočená konečně narazila na dům. Přišla před dveře a zesláble zaklepala. Za chvíli se otevřely, ale ona už ležela na zemi a jen v hlavě jí utkvěly hlasy. Které k ní pronikly přes bouřku.
"Slečinko zvoní!" zakřičel jí do ucha jeden kluk a přidal k tomu i herdu do zad.
Se smutkem v srdci se vydala do dětského domova, jako vždy se loudala a přemýšlela, snažila se vybavit minulost. Už byla před dveřmi na které kdysi zaklepala, jenže do nich nevešla. Vydala se do nejtemnějšího a nejklidnějšího koutku rozlehlé zahrady, kde stály tři mohutné duby a poskytovaly tak příjemné místo na přemýšlení a skrýš pro nejtajnější myšlenky a přání.
Slečinka se už neloudala ale běžela. Sníh jí pod nohama křupal a myšlenky vířily hlavou.
"Podívejte se na ni, je chudinka celá mokrá." starostlivý hlas
"Musíme jí pomoct."
"Necháme si ji tady v domově a dáme ji k adopci."
"Tak pojď slečinko" oslovení ji zůstalo a používá se už skoro dva roky.
"Ahoj moje místo" nikdo se sní nebavil, tak si musela najít jiné prostředky k zábavě.
Za měsíc bude štědrý den a já si zase předčasně přeji to co minulý rok." povzdechla si "přeji si abych si vzpomněla na minulost a mohla strávit štědrý den se svými rodiči." vydechla přání do ticha, které ji bylo společníkem.
"VEČEŘE!" ozvalo se z okna tak hlasitě a nečekaně, až Slečinka nadskočila.
"Jak se jmenuješ slečinko?" ptali se jí vlídně, ale ona se na ně vystrašeně dívala.
"Ne...."
"Nepamatuješ se?!" chtěla říct neřeknu, ale pak kývla, že to co říká je pravda.
Pomalu vstala a vydala se do starého domu přímo do jídelny. Šumělo to tam vesele, ale když vešla šum se trochu utišil. Všichni se na ni jako vždy po očku dívali dokud se rychle neposadila do osamoceného kouta se stolem a jednou židlí. Jakmile s e posadila šum zase nabyl na síle.
Slečinka se do šumu zaposlouchala a hrdlo se jí sevřelo úzkostí a smutkem, že se nemůže zapojit.
A lehkostí a rychlostí se zvedla od stolu a utíkala do pokoje, kterému se říkalo samotka. Svalila se na postel a obličej zabořila do polštáře. Nebrečela jen se snažila dostat, minulost na povrch, chtěla si vybavit tváře svých rodičů, kteří jí moc scházeli.
*Týden před Vánoci*
Slečinka se znovu loudala ze školy. Cestou do sebe nechala narážet děti, které ze školy běžely. Se sklopenou hlavou se dostala na okraj velkého zasněženého pole měla nutkání se rozeběhnout co ji nohy stačily a nezastavovat dokud se neunaví. Málem to udělala, ale něco upoutalo její pozornost.
Byl to výběh a v něm se pásl kůň černý jako nejtemnější noc. Přelezla ohradu a spočinula ve výběhu. Jen co se její nohy dotkly země, zvedl kůň hlavu. Pohodil hlavou a Slečinka si všimla že hříva ukrývala bílou hvězdičku. Kůň černý jako nejtemnější noc a jednou jasnou hvězdou zavětřil a rozeběhl se přímo k ní. Těsně před ní se zastavil a pronikavě zaržál. Potom jí šťouchl hravě do ramene. To slečinku rozesmálo a tak ho pohladila po čumáku.
"připadáš mi strašně známí koníčku, kde jsem tě jenom už viděla.,"
Dívala se mu do jeho hlubokých a inteligentních očí. Pak si však všimla ženy, která k nim běžela.
"Hurikáne co to tem děláš? A ty jdi od něj pryč, může ti ublížit, když tě nezná." křičela a v ruce svírala provaz.
"No tak Hurikáne pojď sem dělej."hlas se jí třásl. Teď však už doběhla a tiše oddychovala. Rychle se podívala na Slečinku a v očích se jí cosi objevilo.
"Ca...Carol?" vydechla udiveně otázku a z očí se jí vyhrnuly slzy.
"Mami..to není možný...byla jsem u tebe tak blízko." řekla strnule Slečinka-Carol a o krok ustoupila, vybavila se jí minulost, její rodiče, její kůň Hurikán. Zadívala se do země.
"Carol tolik jsi mi chyběla." řekla její máma a pevně ji objala.
"Půjdeme teď domů ano." zeptala se v slzách, ale Carol potřebovala ještě něco vědět.
"Mami ty jsi mě nehledala?" smutně se na svoji mámu podívala.
"Ale jistě, že jsem tě hledala, jenže.. můj otec s mámou mi to překazili." vzlykla a smutně se na Carol zadívala."je mi to líto že si musela být tak dlouho pryč ze svého pravého domova."
"Bude bouřka" ozval se hlas táty Rebeky (matky Carol)
"Hmmm" broukla máma
"Mami, tati. Musím jít najít Carol je tam venku vzlykla Rebeka zrovna když blesk uhodil někam do pole, které leželo blízko domu. Hned za ním se ozval hrom, který kryl výkřik.
"Carol" zašeptla do ticha Rebeka a zvedla se
"Rebeko stůj, vrátí se" ozval se přísný hlas jejího otce
"Ne moje Carol je tam venku" Už se chtěla rozeběhnout ze dveří ale silné ruce otce jí chytly a nepustily, ani když se zmítala
"pusť musím najít Carol."
"Rebeko uklidni se. Carol je stejně nemehlo jediný co ji zajímá je ten její zpropadený kůň. Tebe nemá vůbec ráda." Rebeku ty slova zasáhla jako nůž
"Tati" slzy se jí řinuly po tváři "Tati jak jen tohle můžeš říkat o své vnučce a moji dceři. Ty snad nejsi můj otec. Bráníš mi ve štěstí"
*Štědrý den*
"Carol no tak otevři ty oči. " pobízel jí její táta
"Bojím se, že je to jen výplod moji fantazie."řekla Carol, ale přesto ty oči otevřela. A uviděla rozsvícený strom se spousty dárků...Ale ten největší dárek už dostala...splnilo se její vánoční přání.
Je zase se svoji rodinou, která ji miluje. A taky se svým koněm.
Na zasněženém poli se ozýval dusot koňských kopyt, který se mísil se zvonivým smíchem plným radosti. Carol si znovu po dlouhé době užívala sílu a energii Hurikánova těla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aaa aaa | 24. prosince 2007 v 15:29 | Reagovat

Našiel som super web - www.TopHry.net - dá sa tam zahrať kopu online hier úplne zadarmo a hry idú aj stiahnuť! Všetkým odporúčam!

2 Vamyprella Vamyprella | Web | 24. prosince 2007 v 17:32 | Reagovat

Moc krásné .. strašně moc se mi to líbilo !! Vážně ..

3 Kiriki Kiriki | Web | 24. prosince 2007 v 20:11 | Reagovat

To bylo přímo kouzelné, fakt. Skoro mi to až vehnalo slzy do očí. ;) Už jsem dlouho nic podobného nečetla. Díky, že jsi mě touto povídkou dostala do vánoční nálady. =)

4 Antionette Antionette | Web | 25. prosince 2007 v 21:05 | Reagovat

NÁDHERA :) Tak tohle se ti opravdu moc povedlo... Skládám poklonu :-)

5 Silmarilien-Palantírilien Silmarilien-Palantírilien | Web | 25. prosince 2007 v 21:15 | Reagovat

jéje, to je strašně moc překrásná povídka. ze začátku jsem se lekala, že to bude něco smutného, a proto jsi mě moc potěšila, že to nakonec skončilo tak dobře :-)

6 tarantule tarantule | 26. prosince 2007 v 12:37 | Reagovat

Díky holky za pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama